Kdo jsem

Jmenuji se Pavlína Marešová, jsem komunitní porodní asistentka, dětská sestra a především ženou mého muže a maminkou tří dětí. Narodila jsem se v roce 1981 v kroměřížské porodnici. Dětství jsem strávila na hájence u lesa, kde jsem se hluboce propojila s přírodou. Po gymnáziu jsem šla studovat do Brna Vyšší zdravotnickou školu, obor diplomovaná dětská sestra. Ihned po škole jsem nastoupila do brněnské porodnice, kde jsem jako dětská sestra pracovala nejdříve na novorozenecké JIP a později na oddělení intermediární péče u předčasně narozených dětí. V praxi jsem se naučila pečovat o novorozená miminka a řešit potíže s kojením.

V roce 2007 jsem s mým mužem odcestovala na 1 rok na Nový Zéland, kde jsme se naučili anglicky, pracovali jsme a cestovali. Po návratu do ČR si muž našel práci ve Španělsku, kde jsme žili 5 let a dětství zde strávili naši 2 synové. Prvorozeného syna jsem porodila v roce 2009 v porodnici v Hradci Králové a druhého syna v roce 2011 doma ve Španělsku, porodní příběh zde.

Nejúžasnější školou mého života jsou mi neustále mé děti, za což jsem jim velmi vděčná. ,,Není cesta k dítěti, dítě je cesta.‘‘ Tento pravdivý citát mi otevřel dveře do světa ženy – matky. Být maminkou je velmi dobrodružné, je to cesta do samotného nitra sebe sama. Nelze se ničemu vyhnout, je to cesta trnitá a přitom radostná, na jejímž konci je počátek něčeho nového. Každá maminka prochází zkouškou trpělivosti, bezpodmínečné lásky a absolutního přijetí dítěte takového, jaké je. Naštěstí dostáváme jen takové zkoušky, jaké jsme schopni zvládnout. Děti jsou skvělí učitelé a je jen na nás, jestli tento dar přijmeme. Protože i když jsme nazýváni rodiči, jsme jen průvodci dětí na jejich cestě životem. Díky dětem jsem přirozeně objevila kontaktní rodičovství, nosila jsem děti v šátku, používala látkové pleny spolu s bezplenkovou komunikační metodou a naučila jsem se jinému úhlu pohledu na výchovu ve vzájemném souladu rodič – dítě.

Od listopadu roku 2013 až do prosince 2016 jsme žili s rodinou v Ústí nad Orlicí. V místním mateřském centru jsem začala přednášet na témata jako vědomé těhotenství a porod, nošení dětí v šátku, bezplenkovka, a také se věnuji ženským tématům jako cyklická žena, ekohygiena a přirozená antikoncepce (symptotermální metoda). 

Konec roku 2016 jsme slavili stěhováním do nového domova ve vesnici Žampach, kde se nám doma roku 2019 narodila dcera. Mezitím jsem začala v roce 2017 studovat na Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci Porodní asistentku, kterou jsem po 3 letech na mateřské dovolené v roce 2023 úspěšně dostudovala. Od r. 2018 jsem členkou profesní organizace UNIPA.

Doprovázet k porodům jsem poprvé začala v červnu roku 2014 jako dula, od roku 2023 jako porodní asistentka a od roku 2025 mám osvědčení krajského úřadu pro poskytování zdravotních služeb v oboru porodní asistence ve vlastním sociálním prostředí klientky - známé jako komunitní porodní asistentka. Vnímám, že mým posláním je podporovat ženy v tom, že jsou stvořeny k tomu, aby porodily své dítě a díky této zkušenosti si vzaly zpět svoji ženskou sílu, kterou v sobě vždy měly. Porod dítěte je iniciací ženy do hlubin sebe sama, kam ji ona pradávná síla zavede a přivítá ji znovuzrozenou. Je mi velkou radostí a ctí být přítomna zrození nového života. Jsem zde pouze pro ženu, podporuji ji ve všem tak, aby se cítila uvolněná a v bezpečí, s důvěrou. V praxi používám aromaterapii, bylinky, rebozo a vaginální napářku. Je mi blízký celostní pohled na člověka, kdy hledám příčinu potíží v souvislostech s naší psychikou.

Neustále se vzdělávám, jezdím na semináře, konference, workshopy nebo kurzy v oblasti porodnictví, neonatologie a duševního zdraví žen.

Ve volném čase se nejraději věnuji zahrádce, pěstuji bylinky, ovoce, zeleninu, trvalky, růže a je mi blízký permakulturní způsob péče o půdu a krajinu. Také velmi ráda chodím do hor nebo jen tak na procházky, ráda plavu, cestuju a občas se pokouším o nějakou tu ruční tvorbu (háčkování, vyšívání, šití).

Těším se na osobní setkání a propojení životních cest .